Pevný rozpočet nákladů –stanovuje se na jedinou úroveň činností, vzhledem k tomu, že se nerozlišují fixní a variabilní složky, není vhodný při kolísání objemu. Následná kontrola může být provedena dvěma způsoby:
· Rozpočet se nepřepočítává – ovšem pouze v případě, že je v rozmezí stanoveného limitu určeného vrcholovým vedením podniku. Výsledky zde totiž nejsou vázány na vstupy v daném období.
· Rozpočet se přepočítává jako celek – nezohledňuje však variabilní složku, proto se označuje za pevný přepočtený rozpočet. Nejčastěji se využívá při obtížném zjištění fixních a variabilních nákladů.
Variabilní (alternativní, flexibilní) rozpočet –tento již vychází z členění na variabilní a fixní náklady a předpokládá odchylky rozpočtovaného a skutečného objemu výroby. Vychází z předpokladu, že manažer může ovlivňovat variabilní náklady. Kontrola se provádí:
· Přepočet variabilních nákladů – je prováděn lineárně, což znamená, že se předpokládá proporcionální vývoj nákladů (je možné spíše z krátkodobého hlediska). Z dlouhodobého hlediska se však může objevit podproporcionální či nadproporcionální vývoj.
Přírůstkový (inkrementální) rozpočet –vychází z rozpočtů za minulé období, které jsou porovnávány se skutečnými výsledky za minulé období. Na základě úpravy procentuálního podílu, který vychází ze změny rozpočtovaného objemu činností a z celkových změn, je následně proveden rozpočet na stávající období.
Rozpočet vycházející od nuly –znamená, že všechny činnosti jsou nově ohodnoceny. Klade důraz zejména na dílčí operace a náklady na ně vynaložené, které jsou nezbytně nutné.
Rozpočet za pevně vymezené období –stanovuje se například na období jednoho roku, nebo na určitý časový úsek (např. čtvrtletně). Čím více jsou dílčí úseky vzdálenější od sestavení základního rozpočtu, tím jsou méně přesné.
Klouzavý rozpočet –musí být sestavován na základní období, následně je však propracován na kratší časové úseky, které plní aktivní roli v jeho aktualizaci. Na přelomu dílčího období dochází vždy ke kontrole dosavadního plnění.
Rozpočty vymezující úkoly globálně –vychází z principu, že jsou stanoveny globální úkoly pro celkovou činnost útvaru.
Rozpočty dle dílčích aktiv –vychází z principu, že jsou rozlišeny dílčí činnosti, které mají rozdílné příčiny vzniku nákladů.
Limitní rozpočet –stanovuje určitý úkol formou částky nákladů, která nesmí být překročena. V případě jeho překročení musí nadřízený udělit souhlas s tímto překročením.
Indikativní rozpočet –je opakem předchozího typu. Stanoví se odhadovaná neboli předpokládaná částka, jejíž nedodržení má důsledek pouze pro systémovou stimulaci.